FANDOM


"Kdo léhá s ženou z druhu cizího, 
dopouští se hříchu proti rodu i svědomí vlastnímu. 
Sémě jeho pak stane se zrudností ohavnou, 
či pomře v luní matky."

- Staré varování před nebezpečím mezirasových početí

Mutant

Ukázka zmutovaného dospělce, ve věku 3 let.

Už od počátku bylo zamýšleno, aby se spolu brali a mezi sebou množili muž a žena stejné rasy. V jádru bytostí je i vnitřně nastaveno, že se zřídka stane, aby zahořeli takovou láskou k úplně jiné rasové skupině. Jak se ovšem svět propadá do zkaženosti, někteří tento hlas svědomí potlačují.

Vždy bylo všeobecně známo (ačkoliv toho málokdo byl svědkem a mutanta viděl), že pokud z pohlavního styku s jinou rasou žena otěhotní, je značné riziko, že žena potratí, nebo se dítě narodí jako mutant. V některých rasových skupinách, je riziko mutace či smrti dítěte mnohem nižší než u ostatních, nicméně bez rizika se mísení ras nebejde nikdy. Také různé kultury se na mísení ras dívají různými způsoby. Většina civilizací mezirasové sňatky nepovoluje, ovšem toto pravidlo se vztahuje spíše na sňatky s rasou z jiné rasové skupiny. Uvnitř rasové skupiny je většinou kulturní odpor k sňatku menší a je i méně problému s jeho povolením a přijetím. Například ve většině lidských zemí, jsou za naprosto přijatelné považovány sňatky mezi elfy a lidmi, nebo mezi lidmi a trpaslíky. Nicméně ačkoliv je to společensky přijatelné, biologicky je to stále spojení rizikové pro budoucí potomstvo.

MutaceEditovat

Mutant1

Portrét mutanta. Jeden z rodičů byl pravděpodobně skřet.

Též známé pod pojmem 'monstrifikace'.

Mutace, které pochází z rasového mísení jsou těžko uchopitelná věc. Z věděckého i psychologického hlediska, se jedná o anomálie, které se jen těžko zkoumají a popisují. Převládající, prozatím nijak nevyvrácená doměnka je ta, že se nejedná totiž o genetickou chybu, ale o jakési porušení vnitřního kodexu světa, které veded k tomu, že zmutovaný potomek se narodí bez humanoidní, vesénské duše. Narodí se jako něco, i nižšího řádu než zvířata. Můžeme tedy říci, že se nenarodí živý tvor, ale biologický stroj, živou bytost funkcemi připomínající. Je také pravidlem, že ačkoliv mutanti stárnou daleko rychleji než humanoidi (během zhruba 3 let dospějí, zhruba do 15 let zemřou stářím.) zpravidla se dospělosti nedožijí, protože jejich tělo selže.



Znaky mutaceEditovat

Krom vědomí, že je to bytost bez duše a často monstrozního vzhledu, nic z rysů mutací nelze s jistotou podat jako vždy platný fakt. Mutace jsou velmi nevyspytatelné a liší se případ od případu. Existuje ovšem soubor společných znaků, podle kterých lze mutanta po narození určit.

  • Anomámlní vzhled. Většinou nepřipomíná ani jednoho z rodičů, může mít vícero končetin, bestiální vzhled, nehumanoidní, příšerné tvary atp.
  • Anomální chování ihned po narození. Dítě buď nekřičí nikdy, kříčí neustále, totální pasivita k okolí, obrovská agrese...
  • Jsou schopni vnímat jen sebe. Vše živé okolo vnímají stejně jako neživý svět.
  • Necítí vazby. Neví kdo jsou jeho rodiče ani jeho sourozenci. Nehledě na to, jak dlouho s nimi stráví, nevytvoří si žádná pouta.
  • Mají omezené vnímání instinktů. Většinou mutant necítí alespoň jeden z instinktů, které by měl. (Například pohlavní pud, stejně jako funkční rozmnožovací ústrojí chybí naprosto u všech. Dále u některých byla pozorována absence pudu sebezáchovi, neschopnost vnímat únavu, hlad...)
  • Nestálé pudy. Jejich vnímání pudů se náhodně mění, není tedy samozřejmé, že se budou vždy chovat stejně.
  • Jednají pudově. Mutanti se řídí podle základních pudů, nedomáhají se ale toho, aby jim ostatní pomohli, prostě se snaží vše sami udělat a jdou zatím, dokud potřebu nenaplní (Tyto potřeby jsou hlad, žízeň, vyměšování a spánek.)
  • Neschopnost komunikace.
  • Zeslabené, nebo příliš silné smysly.
  • Náhlé změny chování, záchvaty.
  • S věkem přibývá agresivita.

A další podivné chování. Často jsou mutanti zaměňování s postiženími, ale je nutné mít na paměti, že bestiální mutace je něco dočista jiného.


Sociální dopadEditovat

Opět se to velmi liší podle kultury, do které se mutant narodí. Je ovšem obvyklé, že pár, který zplodí takového potomka (po případě je-li žena znásilněna a porodí mutanta) reakce jsou velmi břitké. Není vyjímkou, že osoby s ním spřízněné jsou (ať už z náboženských, nebo jiných důvodů) vyhnány ze society, zostuzeny, zesměšňovány, trestány a tak podobně.

Pro rodiče zmutovaného jedince samotného je situace velmi těžká a není neobvyklé, že se ho přes to snaží nějak vychovat. Často tyto pokusy končí smrtí rodičů, když se jim držení mutanta vymkne a mutant zdivočí. Je často sociálně přijatelné mutanta zabít (Ve většíně kultur se to bere jako odstranění hrozby ) pokud rodiče tot řešení sami navhrnou, nebo tak rozhodně vyšší moc.


Výchova mutantůEditovat

NELZE JE VYCHOVAT. S tím se zatím všichni shodli. Je možné je udržet na místě, když jsou zavření nebo přívázaní, ale není možné je učit, vychovávat, předávat zvyky, kulturu a znalosti. Není možné je ani naučit komunikovat. Proces pokusu o vychovu se vyvíjí dost podobně. Mutant se snaží utéct, nebo svého věznitele zabít (má-li zrovna aktivní pud sebezáchovy) a tak podobně.

Nejrizikovější spojeníEditovat

Mutanti vznikají hlavně ze spojení jedinců z odlišných rasových skupin. Pokud ovšem potomek přežije. Šance narození mutanta ja kolem 30% (65% potrat, 30% mutace, 5% zdravý potomek). Pokud k styku dojde ve stejné rasové skupině, je riziko mutace podstatně menší, ale stále skutečné. Kvůli rizikovovsti je % dobrovolných početí mezi rasovými skupinami téměř neexistující. Ovšem smutnou pravdou je, že při nájezdech a plenění cízích zemí armádami k těmto stykům a početím dochází, ač nedobrovolně.