"Ach nebe."
- Zlobří báseň.
Zlobr a zlobřice.
Zlobři (též ogři) jsou velkou humanoidní rasou nomudijního typu. Výška jejich těla je až 260cm, nicméně výška jejich intelektu málokdy přesáhne inteligenci toho nejhloupějšího člověka. Nebo tak se to ostatním rasám přinejmenším jeví.
Ogři jsou poměrně primitivní, dorozumívají se převážně pomocí chrčivých zvuků a samohlásek. Ohromnou roli v jejich komunikaci hraje řeč těla, postoje, gesta. Ogři nejsou tak hloupí, jak se zdají. Jsou mistři v čtení v ostatních, je velmi těžké je obelhat, jelikož si všímají i nejmenších signálů těla. Ne vždy je vyhodnotí správně, protože těžko chápou cizí kulturu.
Jsou poněkud neohrabaní a zvládají vyrábět jen primitivní nástroje, oblečení a obydlí. Přesto mezi nimi kvete výměnný obchod, chov různé zvěře a kultura.
Povaha
Zlobři milují zábavu. Jejich představa o zábavě je pravda poněkud primitivnější a nejedná se zrovna o inteligentní humor, ale nepohrdnou žádným vtipem, který pochopí. Jsou poměrně veselí, rádi se napijí. Mají rádi hudbu (bušení do bubnů a 'zpěv'. Ne nějak extra složité melodie, ale rytmické) a tanec (dá-li se jejich národní poskakování a halekání u ohně nazvat tancem.)
Jsou dost horkokrevní, s oblibou se perou a to jak muži tak ženy. Nejsilnější zlobr je většinou náčelníkem tlupy a má právo si vybrat zlobřici, jaká je mu libo. Jsou polygamní, a jejich společnost je patriarchální. Existují tlupy, kde je pouze jeden zlobr a jinak zlobřice a děti.
Pozoruhodné na zlobrech je, že vyčleňují staré zlobry ze svého společenství. Prohraje-li ve rvačce starý zlobr se všemi ostatními zlobry v tlupě, je vyhoštěn. Tito zlobři obvykle sami zemřou, nebo se potkají s ostatními starými zlobry a založí tzv. "tlupu důchodců". Tyto tlupy starců a stařenek jsou obvykle poměrně slabé a stávají se obětí ostatních tlup, které je okrádají.
Zlobři se nevnímají jako národ, jejich tlupy jsou dost individualistické. Každá tlupa si chrání svě teritorium, které si vyznačují kamennými monolity, ve vzdálenosti přivližně půl kilometru od sebe. Kameny jsou z jedné strany otesané. Otesaná strana vždy značí vnitřek území. Pokud je kámen otesaný z obou stran, jsou to dvě teritoria vedle sebe. Největší zastoupení zlobřích tlup je v Galiře, proto je považována za zlobří zemi.
Přesto ctí jistá rodinná pouta. Například jsou případy, kdy spolupracují tlupy, jejichž vůdci jsou sourozenci.
Vzhled
Rozzuřený křídlokrký nosorožec.
Zlobři nemají dělení na podrasy, nicméně je možné pozorovat podobnosti mezi tlupami. Ovšem obecné znaky jsou nízká čela, široké lebky, odstáté uši a mnohdy nadměrně velké zuby vyčuhující z úst. Jejich vlasy bývají tmavě hnědé až černě a jejich kůže je tmavší, občas může působit i rudě. Jsou mohutní a dost chlupatí (ovšem vousy jim nenarostou delší než strniště), což platí pro muže i ženy. Jejich obličeje se dají popsat v porovnání s lidmi jako poněkud groteskní, s velmi výraznými rysy. Zdobí se malováním z tmavého jílu, kostmi, sušenými částmi těl obětí a podobně. Mají poměrově k tělu velká chodidla, dlouhé paže a velké ruce.
Jízdní zvířata
Zlobři používají nosorožce křídlokrké. A nejenom na ježdění, ale také jako hospodářské zvíře. Chovají na maso také helysarky. Na území jejich země se také vyskytují dračí gekoni, ty ale nevyužívají, obávají se, že vidět takové zvíře nosí smůlu.